Učení Ježíše Krista

Kapitola z knihy Dr.Vladimira Antonova
Původní Učení Ježíše Krista

Meditační práce

Na posledních stupíncích ke «Svatebnímu Paláci» se už duchovní praktikant musí zdokonalovat nejen intelektuálně a eticky, ale i v psychoenergetickém směru, tj. musí bezprostředně přeměňovat energii sebe jako vědomí cestou jejího dalšího zjemňování, nárůstu a odtržení od těla. To se nazývá meditační prací.

Její speciální popis nebyl v plánu Ježíše ani Jeho učedníků. Ale její obecné principy a stupně byly vyloženy ve Filipově Evangeliu, které bude uvedeno níže.

Ale v této kapitole jsou shromážděny citáty z dalších Evangelií a Listů, které obsahují informace, vztahující se k tomuto tématu:

«Království Boží je uvnitř vás» (L 17:21)

«Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží Království jako dítě (tj. otevřeně, s bezprostřední radostí), nikdy do něho nevejde!» (L 18:17)

«… Království Nebeské se získává silou, a vynakládající úsilí ho uchvacují!» (Mt 11:12)

«… Já i Moji učedníci… jsme se omyli v živé vodě, která padá» (Pap OX 840'; cit. z [45]).

«Nebesa, jakož i Země, se svinou před vámi (tj. stanou se maličkými, když se stanete velkými a slijete se s Otcem), a ten, kdo (bude) Živý ze Živého, — neuvidí smrt.

Ten, kdo našel sám sebe (tam), — toho (tento) svět není hoden!» (Tomášovo Evangelium, 115)

«Běda tomu tělu, které závisí na (cizí) duši; běda té duši, která závisí na (vlastním) těle!» (Tomášovo Evangelium, 116)

«… Věčný Duch, přebývající v Království Úplného Klidu a Nejvyšší Blaženosti, se na nějaký čas zaktivoval a projevil z Věčnějsoucího, aby, oblečený do lidské podoby, ukázal (lidem) prostředek sjednocení s Božstvím a dosažení Věčné Blaženosti, aby Svým příkladem ukázal cestu dosažení mravní čistoty, oddělení duše od jejího hrubého obalu, získání její Dokonalosti, která je nezbytná pro vejití do nekonečného Království Nebeského, kde panuje Věčná Blaženost.» (Životopis Svatého Issy, 4:2-4)

«Nemilujte svět ani ty věci, které jsou ve světě. Jestliže někdo miluje svět, Otcova láska v něm není! Neboť všechno, co je ve světě: žádost těla, žádost očí a pýcha života — to není z Otce, ale ze světa!» (1 J 2:15-16)

«Svět nás nezná proto, že nepoznal Jeho!» (Tamtéž, 3:1)

«…A je-li svatý kořen, jsou svaté i větve!» (Ř 11:16)

«… Nedíváme (se) na to, co je vidět, ale na to, co vidět není; neboť to, co je vidět, je dočasné, ale to, co není vidět, je věčné!» (2 K 4:18)

«… Víme přece, že kdyby byl náš pozemský dům tohoto přebývání (tělo) zbořen, máme od Boha věčné stavení v Nebesích, dům neudělaný rukama, věčný. Vždyť také v tomto vzdycháme, neboť toužíme být oblečeni svým příbytkem z Nebe…, protože… chceme…, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno Životem (Pravým). A ten, kdo nás právě k tomuto uzpůsobil, je Bůh…

Proto máme stále smělou důvěru a víme, že dokud jsme doma v tomto těle, jsme vzdáleni od Pána. Chodíme totiž vírou, ne viděním. Máme tedy smělou důvěru a líbí se nám raději být vzdálenými od tohoto těla (navždy) a být doma u Pána.

Proto také, ať už zůstáváme doma nebo se vzdalujeme, usilujeme o to, abychom Mu byli příjemní; aby každý dostal odplatu za to, co dělal v těle… (Tamtéž, 5:1-10)

«… Následujte Boží příklad!…» (Ef 5:1)

«… Postupujte,… važte si času!…» (Tamtéž, 5:15-16)

«…Aby (On) vám podle bohatství své slávy dal, abyste skrze Jeho Ducha byli posilněni mocí ve vnitřním člověku, aby Kristus přebýval… ve vašich srdcích a abyste, zakořeněni (v Otci) a založeni v lásce, mohli… postihnout, jaká je (opravdová) šířka a délka, výška i hloubka, a poznat Kristovu Lásku, přesahující chápání (obyčejného člověka), abyste byli naplněni veškerou Boží plností!» (Ef 3:16-19)

«… Vy všichni jste synové světla a synové dne!…» (1 Te 5:5)

«… Kdo se však spojuje s Pánem, je s ním jeden Duch!» (1 K 6:17)

«… Až… budeme podobní Jemu,… uvidíme (Ho) tak, jak je!» (1 J 3:2)

* * *

«Země se otřásla a Nebesa zaplakala nad velikým zločinem, který se právě konal v zemi Izraeli. Právě tam mučili a popravovali velikého spravedlivého Issu, ve Kterém přebývala Duše vesmíru, vtělená do obyčejného těla člověka, aby prokazovala dobro všem lidem a vymýtila špatné myšlenky, obnovila v životě (na Zemi) mír a lásku k dobru, a člověka zhanobeného hříchy navrátila k Jedinému a Nerozdělitelnému Tvůrci, nekonečně a bezmezně milosrdnému.

Tak skončila pozemská existence Částice Věčného Ducha v podobě člověka, Který spasil (Svým Učením) kruté hříšníky a musel podstoupit taková utrpení.

A učedníci Svatého Issy opustili zemi Izraelskou a rozešli se na všechny strany k pohanům, a kázali jim, že musejí zanechat hrubého bloudění a přemýšlet o spasení duší, a také o Úplné Blaženosti, která očekává lidi v nehmotném Světě, plném Jasného Svitu, kde v Klidu a v celé Svojí Čistotě přebývá v Dokonalém Majestátu Veliký Tvůrce.» (Životopis Svatého Issy, 1:1-4; 14:4,10)

Ale «… nastane čas, kdy nebudou snášet zdravé Učení, ale budou si podle vlastních chutí shromažďovat učitele lechtající jejich sluch. Odvrátí uši od Pravdy a uchýlí se k bájím. Ty však buď ve všem střízlivý, snášej útrapy, konej dílo kazatele evangelia, naplň svoji službu!» (2 Tm 4:3-5)

«Opustili Přímou Cestu a zabloudili…» (2 Pt 2:15)

«A zaměnili slávu nepomíjejícího Boha za zpodobení obrazu (těla) pomíjejícího člověka…» (Ř 1:23)

«…Někteří zbloudili, když se uchýlili k prázdnému tlachání. Chtějí být učiteli Zákona, přitom však nechápou ani to, co (sami) říkají, ani to, na čem trvají!» (1 Tm 1:6-7)

«Když vede slepý slepého, spadnou oba do jámy!» (Tomášovo Evangelium, 39)

* * *

Křesťanství není to, když se lidé modlí před ikonami, není to, když se znamenají kříži, není to, když se bojí démonů a ďábla, není to, když si pro sebe vyprošují spasení od pekla a dalšího zla nebo se pokoušejí vymodlit si různé pozemské blaženosti.

Křesťanství je to, když lidé vykonávají Učení Ježíše Krista, vyhlašují nelítostný boj svým neřestem, s horlivostí v sobě pěstují chybějící kladné vlastnosti a celou svou bytostí se vrhají na hledání Boha Otce s cílem Jeho poznání a Splynutí s Ním. A tak se staň!