|
Kapitola z knihy Dr.Vladimira Antonova
Původní Učení Ježíše Krista
Soucit
Soucit je hlavním etickým principem ve vzájemných vztazích člověka s druhými lidmi a všemi živými bytostmi, a to nejen vtělenými. Je hlavním aspektem lásky na Zemi a primárním kritériem veškeré etické práce, podle kterého Bůh určuje: má-li nebo nemá vpustit k Sobě.
Žádné zbytečné činění škody lidem nebo druhým bytostem nemůže mít ospravedlnění před Bohem.
Ale co je to tedy Ťnezbytnéť činění škody? Například: způsobit zločinci bolest nebo jinou újmu, když se budeme snažit odvrátit jeho zločinné působení a izolovat ho od ostatních lidí. Druhý příklad: potrestat dítě, které zlobí, tj. chová se nebezpečně pro sebe a pro ostatní. A také i omezování svobody psychicky nemocných. Atp.
Ale msta už ospravedlnitelná být nemůže: je to egocentrická reakce mého uraženého Ťjáť, ke které by vůbec nemělo docházet.
Člověk, uvědomující si opravdovou lásku, už nedokáže zbytečně působit bolest zvířatům. Nedokáže se živit mrtvolami zabitých zvířat: vždyť v jejich mrtvých tělech je bolest jejich umírání.
Ježíš například projevil udivenou nelibost, když mu naznačili možnost ochutnat o Velikonocích Ťobětovanéhoť beránka: ŤSnad si nemyslíte, že Já chci jíst spolu s vámi tělo jako Velikonoční jídlo?ť (Epifanius, Cheres, 22:4; cit. z [45]). Ani On, ani jeho učedníci nejedli těla zvířat, kromě ryb, což je zřejmé ze slov Apoštola Petra (Skutky 10:10-14).
Ale ryby zabíjeli a jedli. A je to pochopitelné: Ježíš lidi nezatěžoval nadměrnými břemeny příliš prudkých Ťpřevráceníť životních stereotypů. Vždyť přece nemohl říci rybářům: nejezte ryby rybáři by takového kazatele dál už neposlouchali!
Ale my máme příležitost přijmout princip Lásky-Soucitu jako etickou koncepci a následovat ho tak široce a úplně, jak je to jen možné v přijatelných mezích.
Například, nemá význam se dlouho rozmýšlet, jestli je přípustné zabít vzteklého psa, útočícího vlka, útočící komáry, ovády, klíšťata atp. Jestliže je můžeme zabít, ale nezabíjíme napadají druhé, a to také vytvoří naši vinu, bude to porušením naší Lásky-Soucitu ve vztahu k poškozeným.
Také nemá smysl pochybovat o našem právu zabíjet na jídlo, na dřevo a pro stavbu rostliny, používat k jídlu mléčné výrobky a vejce vždyť se na Zemi nemůžeme zdokonalovat bez toho. A strava musí být plnohodnotná, zahrnující i bílkovinné potraviny s úplným souborem nenahraditelných aminokyselin.
Ale úplně jinak musíme ohodnotit zabíjení nebo mrzačení těch rostlin zbytečně: například, Ťautomatickyť utrhnout a zahodit, natrhat kytici květin nebo koupit (uříznout) k Novému Roku nebo k Vánocům stromek, a když jsme se nabažili jejich umírání vyhodit je. Tyhle jejich smrti jsou zbytečné: my je nezabíjíme proto, že je to nezbytné pro naše přežití a rozvíjení, ale jen z rozmaru, protože je to Ťtak zvykemť, protože Ťjá to tak chci!ť.
Bůh nám dal už prostřednictvím Mojžíše přikázání: Ťnezabiješ!ť Zopakoval je i Ježíš (L 18:20). Ale lidský egoizmus, usilování odhazovat všechny principy, bránící v uspokojování rozmarů, neschopnost soucítit, spoluprožívat cizí bolest nutí hledat si pro sebe ospravedlnění pro porušování tohoto Božího přikázání, vymýšlet si na svoji podporu omezování jeho používání, přetvařovat se, že jsme si ho prostě nevšimli.
Mimochodem, Pavel v Prvním Listu Korintským (10:25,27) Ťrozhodujeť: jezte všechno! A vzápětí tvrdí, že je Ťnásledovníkemť Krista a vyzývá všechny, aby se stali právě takovými Ťnásledovníkyť Krista, jako on, Pavel (11:1)
Avšak v této otázce tehdy následovníkem Krista nebyl
Nicméně, v Listu, ne už Korintským, ale Římanům, Pavel píše něco jiného: ŤJe dobré nejíst maso
ť (Ř 14:21).
No, a abychom neměli v tomto směru žádné pochybnosti, bude nejlepší poslechnout si ještě jednou Ježíše: ŤNejenom lidské oběti nevykonávejte,
ale vůbec nezabíjejte ani jednoho živočicha, kterému byl dán život!
ť (Životopis Svatého Issy, 7:14).
Opravdový soucit vyplývá z uvědomění si toho, že my všichni dokonce včetně rostlinných stvoření jsme jenom Boží děti různého stáří, bratři a sestry Jeho jednotné rodiny. My všichni jsme téměř rovnocenní, my všichni máme objektivní rovnost zájmů ve vesmíru, my všichni jsme jedno. Když pomáhám druhému, pomáhám tím Jemu v jeho Evoluci-Životě. Tohle všechno je jediný Život, Život Jednoho Organizmu Absolutna, kde není nic Ťméhoť, je jenom společný Život, naplněný Jeho Smyslem. Moje role jako části Jeho Organizmu je Ťpomáhat nahoruť na této Cestě Růstu komukoliv pouze aby rostl! Není tady nic mého, je pouze Společné Jeho.
ŤAť si každý nehledí jen svého, ale každý také toho, co je druhých. Nechť je tedy ve vás totéž smýšlení, jaké bylo v Kristu Ježíši!ť (Fp 2:4-5)
To se uskutečňuje, když se naučíš žít Jeho zájmy a jako výsledek jejich zájmy. Můj zájem pak už neexistuje, a neexistuje ani moje Ťjáť, rozplynulo se zpočátku v nich, a potom v Něm.
|
