Učení Ježíše Krista

Kapitola z knihy Dr.Vladimira Antonova
Původní Učení Ježíše Krista

Boj se svým «já»

Abychom dosáhli Nejvyššího Cíle — Splynutí s Otcem Nebeským, je zapotřebí nejen proniknout do Nejvyšších «Nebes», ale také se naučit rozplývat ve Vědomí Otce, odstraňovat svoji lokálnost.

Ale dokonce ani plnohodnotná láska k bližnímu není možná bez schopnosti dívat se na jeho situaci — z jeho pozice, jeho očima. A pro to je třeba pociťovat se nejen ve svém těle, ale ve sjednocení s tím (nebo s těmi), o koho pečujeme.

Mohou to být jak maličké kolektivy typu muže a ženy, milujících jeden druhého, tak i kolektivy velkých rozměrů — výrobní, vědecké, vojenské, náboženské. Dobrý velitel vede právě tím způsobem, že pociťuje sama sebe jako celý kolektiv, jako jeden organizmus, jeho předchozí starost o «sebe», předchozí vlastní «osobní zájem» mizí, a pociťování «já» se rozplývá ve všech, oni se stávají svou podstatou soubytnými s lídrem v jeho sebepociťování, péče o ně převládá nad péčí o svoje čistě osobní. A to také je realizace přikázání «… Miluj bližního svého, jako sama sebe!…» (Mt 22:39) a «Miluj bratra svého!… Ochraňuj ho, jako zřítelnici oka svého!» (Tomášovo Evangelium, 30)

Člověk Lásky se tomu učí na maličkých sociálních skupinách, poté na stále větších. Apoštol Pavel doporučoval rozprostřít pociťování svojí soubytnosti na všechny Kristovy následovníky, pocítit je všechny jako jediné Tělo Kristovo v čele s Kristem a Otcem jako jeho hlavou (Ef 1:22-23).

Taková meditační práce vede k postupnému růstu vědomí lídra — tím kvalitnějšímu, čím více je v něm zjemnělosti a něžné, starostlivé lásky.

Druhý příklad rozplynutí se v lásce ukázal Ježíš v meditačním obraze vinné révy. Ona svou podstatou koření v Otci, má kmen, větve-pomocníky, listy-posluchače, které se zazelenají, zašelestí — a opadají, ale réva také dává překrásné plody, jejichž semena poskytnou nové sazenice (J 15:1-16).

Protikladem k takovým lídrům je ten, kterého nazývají trefným ruským slovem «samodur» — člověk s vysoce rozvinutým sobectvím (samosť), a přitom ještě i hlupák (durak).

To jsou příklady možností člověka-vedoucího: buď povýšený despota, proměňující život většiny podřízených v noční můru, — nebo rozvíjení se cestou nastíněnou meditacemi Ježíše a Pavla.

Realizace posledních se dosahuje prostřednictvím speciální posloupnosti meditačních technik. Ale v této kapitole se omezíme na citování těch doporučení Ježíše a Jeho apoštolů, které mohou k takové práci připravit.

«…Víte, že vládcové národů nad nimi panují a velikáni nad nimi užívají moc. Tak to ale mezi vámi nebude. Kdokoli by mezi vámi chtěl být veliký, ať je… služebníkem. A kdokoli by mezi vámi chtěl být první, ať je… otrokem!…» (Mt 20:25-27)

«…Učte se ode mne, neboť jsem mírný a pokorný!… (Mt 11:29)

«Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať své skutky prokáže dobrým životem v moudré krotkosti.» (Jk 3:13)

«Nemstěte se sami!…» (Ř 12:19)

«Kdybys byl někým pozván…, nesedej si na přední místo… Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.» (L 14:8-11)

«Blaze mírným!»* (Mt 5:5)

«Nikdo ať nehledá svůj prospěch, ale každý prospěch toho druhého!» (1K 10:24)

«… V pokoře pokládejte jedni druhé za přednější než sami sebe!» (Fp 2:3)

«Dávejte si pozor, abyste nedělali své milosrdné skutky…, aby vás viděli. Jinak totiž nemáte odplatu u svého Otce, který je v Nebesích!… Když prokazuješ milosrdenství chudým, nevytrubuj před sebou, jako to dělají pokrytci…, aby se nechali chválit od lidí. Amen, říkám vám, že už mají svou odplatu!… (A) — aby tvé milosrdenství bylo vskrytu. A (tehdy) tvůj Otec, který vidí vskrytu, ti odplatí zjevně.» (Mt 6:1-4)

«…Žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má (pozemským), nemůže být Mým učedníkem!» (L 14:33)

«Požehnanější je dávat, než dostávat!» (Sk 20:35)

«… Já na to nic nedbám, ani si necením své duše víc, než abych s radostí dokončil svůj běh a službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše!…» (Sk 20:24)

«… Vždyť jaký je váš život? Je to pára, která se na chvilku ukáže a potom mizí!» (Jk 4:14)

«Neboť mě přitahuje obojí. Mám touhu odejít (z těla) a být s Kristem, což je zdaleka nejlepší; ale zůstat v tomto těle je potřebnější kvůli vám.… a vím, že tu ještě pobudu a spolu s vámi všemi tu zůstanu k vašemu prospěchu a radosti víry!…» (Fp 1:23-25)

«… Neboť (opravdově) žít — to je pro mne Kristus a umřít — to je zisk (získání Jeho)! (Fp 1:21)

«Hleďte, aby někdo někomu neodplácel zlo zlem!…» (1 Te 5:15)

«Také jsme nehledali chválu od lidí!» (1 Te 2:6)

«Těm, kdo jsou v tomto světě bohatí, přikazuj, ať nesmýšlí povýšeně a nespoléhají na nejisté bohatství, ale na živého Boha, který nám dává k užívání hojnost všeho. Také ať činí dobře, bohatnou v dobrých skutcích, jsou štědří a dělí se s ostatními; ať si ukládají (takový) dobrý základ pro budoucnost, aby se chopili věčného života» (1 Tm 6:17-19).

«Pošetilým hádkám, vykládání rodokmenů, svárům a zákonickým sporům se pak vyhýbej, neboť jsou neplodné a marné! (Tt 3:9)

«…Kdo je mezi vámi největší, ať je jako nejmenší, a kdo je vůdce, jako ten, který slouží» (L 22:26).

«Láska… neříká:"… To je moje!", ale ona říká: "To je tvoje!"» (Filipovo Evangelium, 110)

«Jenom Mně, Mně samotnému patří všechno, co máte, všechno, co je kolem vás, nad vámi i pod vámi!» (Životopis Svatého Issy, 8:11)